Děkuji všem

za veškerou podporu

Gratuluji vítězům a upřímně doufám,
že se Znojemsku i ČR bude dařit.

Vladimir Železný

Jmenuji se Vladimír Železný a bráním normální život. Co všechno jsem během života nedělal! Jako vyučený strojní zámečník jsem si přivydělával na středoškolská studia nejprve v motorárně, pak v kovárně železa, tedy v Kážetu, ČKD v Praze Vysočanech. Z kapsy mi koukala šupléra a ruce byly trvale cítit Solvinou. Od té doby mám hlubokou úctu k mechanickému světu. A trpím, že věci nebo jejich díly se dnes neopravují, ale rovnou vyhazují a zaměňují novými, protože je to prý levnější. Pohrdání uloženou prací. Co na tom, že svět je jiný a v Číně to vyrobí za korunu. I tak! Přijímací zkoušky na fakultu publicistiky UK jsem sice složil s maximálním počtem bodů, ale přijat jsem nebyl. Bylo mi doporučeno, abych šel do praxe. Psal se rok 1963 a důvod se jen šuškal, souvisel prý nějak s mým původním příjmením. A tak jsem nastoupil do televize jako asistent produkce. Televizní profese jsem si tedy postupně prošel od nejnižšího stupínku. Přes produkčního, režiséra, k redaktorovi a komentátorovi. A mezitím jsem přece jen začal paralelně studovat. Zakládal jsem i vedl neformální a nesvazácké studentské organizace. A také jsem si užíval šedesáté roky 20. století, protože každý další den byl lepší než ten předešlý a snáze se dýchalo. Svět kolem dostal přirozené barvy a my jsme spolu s geniálním Jiřím Suchým spatřili, že „na okně seděla kočka a venku štěkal pes.“ A to okno bylo náhle otevřené. Až se s prudkým bouchnutím zase zavřelo ráno 21.srpna 1968.

Vladimír Železný
na Facebooku